Aktuality - Středisko humanitární pomoci Ukrajina

Poslední cesta pracovníků střediska humanitární pomoci na Ukrajinu byla směřována nejprve do Ivano-Frakivské oblasti, městečka  Burštyn, kde již 10  let působí sestry z Kongregace Vtěleného Slova, partneři našeho projektu „Domov“. Po šestnáctihodinové strastiplné cestě jsme úspěšně dorazili na dané místo, byli velice srdečně přijati a příjemně pohoštěni ukrajinským prostým jídlem. Po té navštívili novostavbu nového pastoračního centra, spravovaného místními sestrami. Byla to na  ukrajinské poměry  opravdu „rychlovka“, v průběhu posledních šesti měsíců byla zdárně ukončena hrubá stavba objektu, nainstalováno  oteplení a již slouží svému účelu. Nezbývá, než sestrám popřát hodně Božího požehnání do další nelehké fáze stavby jak po stránce psychické, tak i finanční.

Z Burštyna jsme pokračovali do Ivanofrankivska. V Městečku milosrdenství, které zahrnuje také dětský domov, jsme předali první finanční částku českých dárců, kteří zařízení podporují prostřednictvím projektu „Domov“. Radost byla veliká, protože naše návštěva byla nečekaná „přepadovka“, a finanční podpora  opravdu štědrá. Mnoho radosti přineslo i několik banánových krabic a školních brašen plných sešitů, pastelek, průpisek a jiných školních potřeb, které pro děti nasbírali farníci z Římskokatolické farnosti Mosty u  Jablunkova a lyží a zimních sportovních potřeb – v tomto případě daru pana Vaška z Havířova.

Následně se naše cesta ubírala již  známým směrem Tjačiv, zde nás čekalo povzbuzení otce Krenického do dalších postních dnů či týdnů a  schůzka s naší hlavní koordinátorkou Annou. Jelikož v termínu naší návštěvy byl čas nám již známého „nočního čúvání“, s tím spjaté hluboké modlitby, trvající každodenně od 17:00 do 23:00, přijali jsme i na tuto akci pozvání. Nicméně i přes otcovo velké zaneprázdnění v těchto dnech nám nic nebránilo navštívit jeden z našich projektů i bez jeho doprovodu. Projekt Domov pokojného stáří pokračuje bez jakýchkoliv viditelných problémů, pracovníci vykonávají práci mnohem profesionálněji, než tomu bývalo zvykem před několika málo léty. Potěšilo nás, že ošetřovatelský seminář, který vedly  zdravotní  sestry Diakonie CB z Prahy loňského roku, měl tak kladný dopad na jejich profesní přístup k ubytovaným seniorům. Během naší návštěvy  domova jsme vyslechli někdy až neuvěřitelné životní příhody klientů a v krátkosti s každým z nich pohovořili.

Dalšího dne v dopoledních hodinách jsme doplnili malé resty, týkající se projektu Adopce na dálku a Důstojný život ve spolupráci s Aničkou (koordinátorka projektů), sbalili důležité věci na cestu a po obědě vyrazili nazpět do vlasti. Během zpáteční cesty jsem přijali pozvání biskupa Milana Šášíka, CM , probrali situaci výstavby a sponzorování připravovaného projektu Mariánské centrum Tjačivka a přijali jeho požehnání pro práci na tomto díle. Teď už nic nebránilo našemu návratu zpět do České republiky, ale to jsme, ač nevědomě, velmi mýlili.

Po předem známém, zdlouhavém překračování slovenských hranic, vypověděl náš automobil službu a my zůstali trčet u příhraničního městečka  Michalovce. Nezbývalo nic jiného, než zapojit všechny, už tak spánkem unavené buňky a vymyslet plán B. Plán B byl v takřka mžiku jasný. Již během prosincové návštěvy loňského jsme v tomto městečku přespali u příjemné rodiny Ignácovy, navázali počáteční přátelství a tak nezbývalo, než  se v tento nezávidění hodný okamžik obrátit přímo na ně. Plní emocí jsme očekávali reakci na naše takřka půlnoční buzení. Téměř jsme nestačili ani otevřít ústa a byli jsme uvnitř domu a okamžitě ubytováni. Ráno, po neúspěšných pokusech opravit auto sami, jsme museli požádat o pomoc – jak již několikrát Autoservis Pavol Balasič z nedalekých Baškovců. A opět ta známá pohostinnost a ochota a nebyl problém. A tak nakonec vše dobře dopadlo. Domů jsme dorazili s dvoudenním zpožděním, ale opět obohaceni zážitky  a tím i posilněni. 

Filip Habrman, středisko humanitární pomoci